Holubí mambo - C. D. Payne

Oddechovka je za mnou a já hupsnu na nějaké psycho zase Každopádně jsem si tuto oddechovku ne úplně užila, také proto mě to nelákalo jí úplně hltat a snažit se jí rychle dočíst. Naštěstí se mi to včera večer povedlo a já jsem za to moc ráda, takže se teď už mohu o své dojmy z knihy podělit s vámi.

Název: Holubí mambo

Název v originále: Frisco Pidgeon Mambo
Autor: C. D. Payne
Překlad: Tamara Váňová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7217-383-9

Příběh začíná v laboratoři, kde jsou holubi podrobováni testování na škodlivost alkoholu a tabáku. Oni však odmítají, že jsou holubi, a považují se za lidi. Jejich krásný život, kdy mají přísun kvalitního zobu, sherry a cigaret, se však změní rychle, když komando ochránců zvířat jejich klece ukradne a odveze pryč. Poté je vypustí do "volné přírody" ve městě a oni vůbec neví, co si počít. Mají hlad, absťák a neví kde jsou, navíc ani neumí létat. Postupně se seznamují s okolním prostředím a vyděsí pár lidí svým chováním, také se seznamují s panem Annem Dulkou, který se uvolí jim být jakoby průvodcem. Postupně se protloukají a učí se žít venku, jenže se nechtějí smířit s tím, že se už nevrátí domů, nevíc nedokáží vydržet bez alkoholu a cigaret. Proto začnou pořádat nálety na bary, obchody s lihovinami i pátrat po Samu Spadovi, který by je měl dostat domů.
Při svém dobrodružství se setkají i se sokolem Norrisem, který je jim svou silou moc užitečný. Po nějaké době natrefí i na další spoluklecníky a holuby, se kterými sdílely laboratoř. Nejvíc zamíchají situací dámy z blízké klece. Lidé se proti nim spiknou, protože nedokáží pochopit jejich útoky na lidi po celém městě - kradou jim cigarety, jídlo a opakují nálety na obchody s alkoholem. Série vtipných situací pokračuje, jsou dokonce označeni za "holubí zabijáky" a pátrá po nich každý policista ve městě. Oni se však nevzdávají a chrání sebe navzájem i mladé, které se jim podaří vypiplat. Navíc se jim podaří vypátrat i muže, který je unesl z laboratoře a řádně se mu pomstí, při tom dokonce spolupracují natolik, že zvládnou řídit auto.
Když se jim konečně podaří najít cestu domů (do laboratoře), většina z nich se rozhodne nevracet, našli si venku svůj vlastní život. Pár odhodlaných se ale, i přes přemlouvání ostatních, nakonec vrací. Jsou zavřeni do klecí a jelikož jejich místa byla nahrazena kočkami, jsou odkázáni ke zpracování. Ale to by nebyli Holubí zabijáci, aby to opět nedokázali proměnit ve svůj prospěch a to především tím, že lidem ukážou, jak moc jsou užiteční.

Po knihách, které jsem četla před touto knihou, mi chvíli trvalo se přeorientovat na vtip a nadsázku, protože první strany jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Když jsem se do toho dostala, najednou mi jejich holubí svět připadal téměř stejný, jako ten náš. Autor vtiskl holubům vlastnosti i chování lidí. Pořád jsem porovnávala, koho mi to jenom připomíná z mého okolí a párkrát jsem i našla jistou zvláštní podobnost. Navíc zde není úplně nouze o absurdní situace, které končí buď tragikomicky nebo jen komicky.

Komunita, kterou se jim podařilo vytvořit, byla tak silná, že zvládly věci, které bych do holubů netipla - řídit auto, prchat policejnímu vrtulníku nebo zachránit město před krachem. Na jednu stranu já holuby k smrti nenávidím, protože přenáší nemoci a navíc se nějak zvláštně usadili na našem balkoně a to je opravdu hnus, co musím každý týden odklízet. Díky této knize na ně ale najednou nahlížím trochu jinak. Koukám na něj a říkám si "Nejsi ty Robin? Nebo Gadžo?" a pak se sama sobě musím smát.

Kniha mi určitě zvedla náladu, je psána "paynovským" stylem, který buď rádi máte, nebo ne. Mě se celkem líbí, je to čtivé, místy zábavné, místy absolutně absurdní, ale takové jeho knihy prostě jsou. To, co mi ale hrozně vadilo, byla délka a rozvláčnost příběhu. I když to tak nevypadá (dle 220 stran), tak bych příběh zkrátila na polovinu a pak si myslím, že by to mohlo být mistrovské dílo. Místy je tam hodně té nudné omáčky a dialogů, které jsou úplně zbytečné. Domnívám se, že by to mohla být strhující jednohubka, takhle je to ale roztahané a místy to skutečně nudí.

Já sama knihy C. D. Payna mám moc ráda, ve své sbírce mám Brendu Velikou, Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla a měla jsem i pár knih Mládí v hajzlu (ty jsem ale poslala dál), bohužel mi přijde, že kvalitám těchto knih Holubí mambo ani náhodou nedosahuje. Je možné, že některé vtípky byly i ztracené v překladu, ale určitě to není hlavní problém příběhu.

Anotace

To si tak v klidu sedíte, pijete kvalitní sherry, kouříte, plkáte o životě a najednou se rozrazí dveře, do místnosti vtrhne banda ochránců přírody a vykopne vás na mráz. Hrozná představa! Zvlášť, když jste holub a nevíte o tom…

S vypuštěním "na svobodu" se holubům od základu změní život a chvíli se zdá, že rozhodně nehodlají hrát roli hodných hochů. Pak se ale zapojí sokoli, andulky a vůbec vznikne neuvěřitelný kolotoč náhod a vtipných situací. Nemáte rádi holuby? Pak věřte, že po Holubím mambu změníte názor a začnete jim fandit.

Příběh o laboratorních holubech? Bajka? Nuda? Ne, pokud se tématu a formy chopí autor Mládí v hajzlu! Čekejte jednu z nejvtipnějších knih, která se vám kdy dostala do ruky, a zároveň namnoze šokující pohled na nás samé.

zdroj

Moje hodnocení: Je mi to líto, ale i když byla kniha pro mě oddechovkou, rozhodně mě nezaujala a nebavila tak, jako jiné knihy od tohoto autora a to mě moc mrzí. Nejsem z knihy úplně zklamaná, ale nejsem z ní ani nadšená. Když si jí nepřečtete, o nic moc nepřijdete. Najde se spousta jiných knih, které vás pobaví více a u kterých se člověk opravdu zasměje. U této knihy šlo pouze o náznaky pousmání. Náladu ale zvednout dokáže. Proto tato kniha získává jen 3 hvězdičky.