Kaziměsti - Martin Bečan

Na tento knižní titul jsem narazila náhodou v knihovně, neměla jsem ho na žádném seznamu a přesto mi padl do oka. Sáhla jsem po něm, protože knihy, pro které jsem tam šla, již nebyly k mání. A nelituji, právě naopak. Jsem moc vděčná, že mi kniha prakticky sama skočila do ruky.

Název: Kaziměsti

Autor: Martin Bečan
Rok vydání: 2017
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3377-8

Čtyři přátelé s podivnými jmény (Lazar, Cesmín, Parma a Zima) jdou od školy a kolejí směrem do centra a ačkoliv předtím se jim děly také zvláštní věci, potkají tramvaj číslo 0, které jede Nikam. Navíc jí vidí i v místech, kde si kolejí nikdy dřív nevšimly. Když sledují její trasu, natrefí na ulici mezi domy, kterou nevidí nikdo jiný než oni. Město si je samo pozvalo do nitra. Váhají, nakonec ale začnou objevovat nový svět - Podivno, kde potkávají lidi jakou jsou oni, i zvláštní tvory a stvoření. Bohužel v celém tomto světě nefunguje wifi signál a tak jediná možnost, jak se začít orientovat - je ptát se a cestu a sám poznávat zákoutí. Vzhledem k ceně nájmů a klidu se rozhodnou, že do Podivna i přestěhovat. Užívají si hudebních akcí v klubu Cikánka a chodí do hospody, ze tvorů je hodně obtěžují něco jako švábi a tak si pořídí stínku (něco jako krysu) a ta se stává jejich mazlíčkem. Navzdory všemu se i oni začínají měnit zevnitř i zvenku, Cesmína poroste opravdová cesmína, Parmě narosou žábry a Zima v sobě objevuje čarodějné nadání. Když Lazar pozná Emu, ihned se do ní zamiluje, ona je však možná ještě zvláštnější než všichni ostatní - uvnitř. Město však krátce po jejich příchodu napadne epidemie, hrozivá plíseň se šíří z Nejpodivnější dál a ničí vše, neexistuje proti tomu žádná obrana a i když se lidé snaží umíchat směs, která by nákazu alepoň zastavila, nedaří se. Ema onemocní také a je na tom čím dál hůř, až se Lazarovi zdá, že umírá. Jakou roli v tom nakonec sehraje?

Jak jsem psala v úvodu, knihu jsem neměla v plánu číst, ale zaujala mě obalem i popisem vzadu. Nakonec jsem se na ní dost těšila a dostala mě hned prvními stránkami. Začetla jsem se a těšila se na každou chvíli čtení. Doma se mi to moc nepoštěstilo, ale o to víc jsem se těšila do práci a pak i z práce, až si budu moct v MHD číst. Neskutečně čtivý text si mě podmanil a já mu propadla, slova a věty utíkaly a já se propadla do Podivna také. Prostředí je tam tak krásně popsané, že fantazie pracuje sama a já měla celou dobu pocit, že jsem tam s Lazarem, Cesmínem, Parmou a Zimou.

Autor umí opravdu krásně popisovat nejen prostředí, ale i situace a postavy, kterých je tam přesně akorát. Hrozně se mi líbil vývoj charakterů i fyzické podoby. Tím, že to není žádná kriminálka, nenutí vás příběh rozšifrovávat zapletence, spíš se zamyslet nad vlastním bytím. Ke konci je však jasné, že zápletka tam přeci je a dosti hluboká, která každého donutí k zamyšlení se nad vlastním životem, životem ostatních a celkově nad tím, do jaké míry jsme my také Kaziměsti.

Kniha je předně určená pro mladší čtenáře, asi nebude úplně špatně jí zařadit do kategorie fantasy young-adult. Některé knihy z této oblasti se mi líbily (např. Kerstin Gier - série Stříbrná kniha snů - recenze 1. díl, 2. díl), jiné mě ale nezaujaly. Rozhodně ale Kaziměsti patří mezi ty opravdu povedené a vhodné i pro starší čtenáře. Hrdinové mi přirostly k srdci a proto jsem konec nesla těžce závěr a pořád drhla stránky, že jsem musela nějakou přeskočit, nebo mi musí nějaká chybět. Popřípadě jsem hledala dodatek o tom, že více se dozvím v druhém díle. Neúspěšně!

Autora musím velmi pochválit nejen za nápad, který u českých autorů je vzácný. Málokdo dokáže vymyslet fantazy v českém prostředí, toto je skvěle propracované, promyšlené, nápadité a má to krásné vyvrcholení na konci. I když se v jiných recenzích opakují termíny jako plytké, průměrné či tuctové, tak já mám z knihy úplně opačný pocit. Vše mi přijde krásně promyšlené, zapadá do sebe a hlavně je od začátku do konce děj čtivý a udrží si čtenářovu pozornost.

Jazyk je lehce přizpůsobený cílové skupině - tedy spíš mladším čtenářům, ale ty starší zase navnadí tím, jak se lehce a jednoduše čte. Pro knihu jsem se nadchla a věřím, že nejsem jediná, i když hodnocení na Databázi knih tomu moc neodpovídá - 79% je dle mého názoru málo.

Anotace

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí.

zdroj

Moje hodnocení: Mám pocit, že tato kniha ke mě přišla sama a je to úžasný pocit. Moc se mi líbila, pohltila mě a nenechala vydechnout. Přečetla jsem jí, jak nejrychleji jsem mohla a líbila se mi ve všech aspektech. Je to velmi povedený fantastický příběh z našich končin. Český autor mě opravdu překvapil a těším se na další jeho knihy. Kaziměsty jsem rozhodně nečetla naposledy a myslím, že je to kniha vhodná od druhého stupně základní školy i po starší čtenáře, jako jsem já. Pokud chcete oddychovou knihu, který vás chytí a nepustí, zároveň v sobě má i hlubší myšlenku, určitě tuto knihu nezatracujte a zkuste jí. Věřím, že budete nadšení stejně jako já. Proto hodnotím samozřejmě 5 hvězdičkami.