Kniha mi náhodou padla do oka v knihovně a jelikože jsem o Ivance Deváté dost slyšela a vím, že píše humornou literaturu, vybrala jsem její nejtenčí knihu a řekla si, že to zkusím. Vtipu není nikdy dost, ne vždy však vše dopadne, jak očekáváme.
Název: Co číhá za humny
Autor: Ivanka Devátá
Rok vydání: 2004
Počet stran: 130
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-428-9
Rok vydání: 2004
Počet stran: 130
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-428-9
Prázdniny a dovolené máme od mala všichni, prakticky až do důchodu. Jak je trávíme je na každém z nás. A Ivanka Devátá se nám tu na svým zážitcích a na názorných příkladech snaží ukázat, jaká úskalí přináší cestování. A to už po naší krásné zemi i v zahraničí. Věnuje se tu všem tématům, které nás zajímají, pokud někam jedeme - navigace, záchody a hygiena, zavazadla, destinace a podobně. Ke všemu má vtipné historky a vše se snaží podat s humorem na odlehčení. Čistě oddychová literatura k odpočinku a pobavení.
Vzhledem k tématu a počtu stran jsem se rozhodla knihu začít číst doma a to hned po donesení z knihovny. Ihned na prvních stránkách mi bylo jasné, že to bylo šlápnutí vedle. Ale protože jsem chronický dočítač a vím jen o dvou knihách, které jsem odložila a nedočetla (za celý můj život), nutila jsem se těmi 130 stranami prokousat. A teď se podržte! Trvalo mi to skoro měsíc a půl. Neskutečné, až se musím stydět, ale včera večer jsem si už řekla prostě dost a věnovala jsem půl hodiny těm 32 stranám, co zbývaly. A jaký mi spadl kámen ze srdce.
Ihned po prvních pár větámi mi došlo, že to je úplně mimo mou pomyslnou mísu. Mám ráda humor, vtipy a myslím, že mám dobrý smysl pro humor, při čtení této knihy se mi však ježily vlasy na zátylku. Už v první kapitole se autorka snažila být tak moc za každou cenu vtipná, až to působila přiškrceně, nechtělo se mi smát, spíš jsem si připadala trapně (nevím proč). V každé větě tlak na pilu, aby to pobavilo a lidé se nuceně smáli. To opravdu není nic pro mě.
Místo, aby to vše působilo uvolněně a vtipně, bylo to sešněrované, přílišně ironické a nucené, což ve výsledku působilo neskutečně nudně. Opravdu nevím, zda je chyba ve mě - mohu být mimo věkovou kategorii, nepochopit tento druh humoru, nebo jsem prostě jen natvrdlá. Avšak jak jsem si pročítala recenze a názory třeba na Databázi knih, můj názor bohužel sdílí docela dost lidí, takže jsem ráda - nejsem v tom sama.
Je to škoda, protože mě tato zkušenost opravdu připravila o možnost si přečíst jiné povedenější kousky Ivanky Deváté. Na druhou stranu je možné, že časem (za pár let) na toto zapomenu a vyberu si něco lepšího, přeci jen ty pozitivní ohlasy nemohou být zcestné. Sama do toho třeba taky malinko zestárnu a najdu se v jejích knihách. Nyní je to však jedno velké zklamání a opravdu mě to mrzí.
Je to škoda, protože mě tato zkušenost opravdu připravila o možnost si přečíst jiné povedenější kousky Ivanky Deváté. Na druhou stranu je možné, že časem (za pár let) na toto zapomenu a vyberu si něco lepšího, přeci jen ty pozitivní ohlasy nemohou být zcestné. Sama do toho třeba taky malinko zestárnu a najdu se v jejích knihách. Nyní je to však jedno velké zklamání a opravdu mě to mrzí.
Moje hodnocení: Moc bych chtěla dát více, ale nemohu. Dávám 2 hvězdičky a to za 2 okamžiky z celé knihy, při kterých mě autorčin vtip dovedl k usmání. Alespoň něco, každý úsměv prodlužuje život, na druhou stranu množství trapného humoru převyšuje. Je možné, že si časem (až zestárnu malinko) najdu k autorce cestu, nyní vím, že se jí mám obloukem vyhnout, protože při obsáhlejší knize by to mohlo být na několik let, než dočtu.
Žádné komentáře:
Okomentovat