Kam si zapisovat přečtené knihy?

Narazila jsem na téma, o které jsem se hlouběji zajímala a nenašla jsem žádný článek či shrnutí, co by mi mohlo být ku pomoci. A tak jsem se rozhodla vytvořit ucelený obraz sama. Tématem je? Kam všude si můžete zapisovat přečtené knihy (na netu, ručně či přes aplikace). A nejen ty přečtené, ale i ty, co si v budoucnu chceme přečíst, popřípadě i jiné seznamy, co se vždycky hodí.

Rukou psané

První velkou a pro mě nejdůležitější skupinou jsou rukou psané zápisky o přečtených knihách. Existuje mnoho způsobů, jak to dělat, já vám tu představím tři nejsilnější skupiny a jeden malý bonus.

1) Vlastní blok - prostě si koupíte nějaký krásný blok (třeba v tvrdých deskách) a začnete si zapisovat, co jste přečetli. Styl a to, co vše si zapíšete, je jen na vás. Já mám celkem tři bloky - přečtené knihy s krátkým shrnutím, druhou jen na tituly řazené dle autorů a třetí na knihy, které si chci přečíst. Ale více o tom už brzy v samostatném článku.

2) Zápisník milovnice knih - nádherný zápisník v kartonových deskách s gumičkou přímo vyzývá k zapsání knih. Máte na rozdíl od čistého bloku předtištěnou předlohu a kolonky, kam co zapsat. Zápisník obsahuje i samolepky, kterými si můžete vylepšit své poznámky. Zatím jsem si do něj nic nezapsala, protože si vše píšu do svých bloků, ale plánuji si tam zapisovat knihy, které mě za uplynulý rok zaujaly nejvíce. Je tam místo na tuším 54 knih (proto pro mě nevhodné na zapisování všech přečtených knih, když jich mám v plánu 100 za rok) a zpracování je naprosto úžasné. Cena je však vyšší, stojí jako leckterá nová kniha - 255 Kč. Ježíšek ale byl laskavý a nadělil mi ho k loňským Vánocům.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

3) Moje tajné zápisky o knížkách a o životě - novinka od Yoli, kterou jsem hned musela mít. Bohužel jsem se sekla, je to malý formát (o trochu větší A6 či menší A5) a kromě pár stránek o knihách jsou tam věci skutečně do života. Mnoho místa na vlastní poznámky, horoskopy a podobně. Spíš jako deníček pro mladší čtenáře / čtenářky. Já mám vlastní diář a deník si nijak moc nepíšu, pro mě tedy naprosto nevhodné. Uvidím, třeba pro něj najdu nějaké využití a nebo ho daruji ve škole dětem jako odměnu. Rozhodně to není pro ty, co mají v plánu přečíst 100 knih za rok ☺ Cena je však lákavá - 99 Kč.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

+ BONUS - Čtenářský diář - záměrně jsem ho nezařadila jako další číslo, rovnocenné ostatním a to hlavně z důvodu, že se nejedná o místo, kam vyloženě píšete jenom přečtené knihy (jiné seznamy zde nejsou), protože jeho hlavní funkcí je prostě diář na aktuální rok. A z toho vyplývá i to druhé - déle jak rok ho využívat nemůžete. Proto je tu jen jako malý bonus, já mám zelený diář vydávány Městskou knihovnou Jiřího Mahena v Brně - stojí do 200 Kč a dá se objednat jen přes ně a dostatečně dopředu (vloni rozesílali objednávky tuším v červnu nebo červenci na další rok). Vzadu je pak dvoustrana, kam si můžete zapsat přečtené knihy, na jednu je však jen jeden řádek + hodnocení, takže žádné detaily tam nevměstnáte. Využívám ho jako zhodnocení počtu knih za daný rok.

Weby

Velmi početná skupina a čím dál rozšířenější. Každý nosí v ruce telefon, má doma notebook, tablet či PC. A na netu děláme úplně všechno - nakupujeme, komunikujeme, pracujeme, hledáme informace ... tak proč si tam nezapisovat i přečtené knihy. Já třeba píšu mnohem rychleji na PC než rukou, i když rukou psané věci mají své kouzlo, trvá to déle (kor když chci, aby to nějak vypadalo). Na klávesnici jedu rychlostí blesku a občas se i předbíhám - a v tom je nesporné kouzlo zapisování online na internetu - stíháte zachytit veškeré myšlenky.

1) Databáze knih - můj největší a nejoblíbenější favorit. Od chvíle, kdy jsem objevila kouzlo DK, propadla jsem knihám více než jindy. Skvělá komunita, vše v jednom - hodnocení, recenze, komentáře, veškeré bibliografické informace, diskuze a žebříčky, bazar kniha a jako třešnička na dortu - Čtenářská výzva každý rok. Její funkční rozhraní mi naprosto vyhovuje. Je jednoduché, uživatelsky velmi příjemné a přehledné. Máte možnost si vytvářet své vlastní seznamy nad rámec přednastavených (a že i těch je fakt hodně) a bazar knih je zde opatřen hodnoceními. Můžete si tedy ověřit člověka, od kterého chcete nakupovat. Můžete diskutovat veřejně v diskuzích či v soukromých zprávách a vyhledat si vhodné knihy podle mnoha filtrů.
Jak jste si mohli všimnout, veškeré údaje, které o knihách uvádím - fotografie, informace a podobně - mám z DK a uvádím i odkazy. Vše se souhlasem a podporou provozovatele DK Danem. Vlevo v oblíbených máte pár nejdůležitějších odkazů. Jsem tedy velikým zastáncem Databáze knih a zatím jsem se nesetkala s člověkem, který by po registraci litoval.

https://www.databazeknih.cz/

2) Goodreads - zahraniční web pro ty, kteří mají alespoň nějaké základy angličtiny. Sice jsou tam české knihy uvedené v češtině, ale základní funkční rozhraní je v angličtině. Stejně tak registrace a jiné technické záležitosti. Já osobně GR vůbec nepoužívám, jsem tam pouze registrovaná a občas si tam najdu nějakou knihu v anglickém originále, abych porovnala obálky. Myslím si, že nejvhodnější je to pro lidi, co čtou ve více jazycích - třeba v češtině i angličtině. Mají tam vše pohromadě a nemusí mít dva seznamy - jeden třeba na DK pro české knihy a druhý jinde. Stránka GR na mě působí však uživatelsky trochu chaoticky, místy je nepřehledná a úplně mi nevyhovuje celobéžový vzhled. Proto ho nevyužívám, ale jestli někdy začnu číst knihy v angličtině, nebudu váhat ani minutu, kam své online seznamy zavedu.

https://www.goodreads.com/

<
div>

Nimbus - Neal Shusterman

Druhý díl Smrtky vyšel koncem dubna a já s ním plynule a okamžitě navázala na první díl. A udělala jsem dobře, jenže teď se mi z "dokonalého" světa nechce ven.

Název: Nimbus

Název v originále: Thunderhead
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2019
Počet stran: 440
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7617-359-0

Po té, co Rowan na poslední chvíli utekl z konkláve, prchá neznámo kam. Pověsti o smrtce Luciferovi se však dále šíří. A smrtky nového řádu či ty, co neprojevují dostatečnou úctu koseným lidem, by se před ním měly třást. Čistka nadále probíhá a bylo ukončeno již mnoho smrtek, které si nezasloužily dále cechu sloužit. Anastázie si nachází vlastní styl kosení lidí a objevuje se nám tu i nová postava Greysona Tollivera, kterého vychoval sám Nimbus. Shodou okolností ho navede, aby zachránil ctihodné smrtky Anastázii a Curieovou před ukončením. Někdo po nich jde a protože Nimbus se nemůže jakkoliv plést do záležitostí smrtek, vše vyšetřuje smrtka Constantin. Zároveň to uvnitř cechu smrtek vše, protože proti sobě naráží stará garda a nový řád (Goddardových stoupenců), kteří se z kosení radují a požívají z něj uspokojení. Anastázie v tom má hrát velkou roli, protože jako mladší smrtka, díky svým učitelům, tíhne ke staré gardě a může tak ovlivnit i mnoho dalších mladších smrtek a tím i budoucnost vývoje cechu. Možná proto je cílem útoků. Na pozadí toho všeho svádí Greyson boj jako nezvedenec, dokud se všechny nitě nespojí v jeden provaz. Jenže pak už je možná pozdě a jsou věci, které ani Nimbus nezachrání. A to ani když se záhadná postava snaží odhalit tajemství jedné staré říkanky.

Ihned po dočtení Smrtky (3 dny mezi tím volna) jsem se pustila do Nimbu. A jízda pokračovala, děj navazuje tam, kde první díl skončil a vtáhne vás do sebe tak rychle, že nestihnete ani mrknout. Osudy Rowana (smrtky Lucifera), Citry (smrtky Anastázie) a Greysona (Morda) jsou ty hlavní a musím říct, že všechny postavy jsou mi nesmírně sympatické. Když pominu smrtky nového řádu, není v knize žádná postava, co by mě iritovala. Vše je tak, jak má být a perfektně to sedí.

Autor naprosto zachoval čtivost příběhu a i když se nemohu ve výčtu zmínit o všem, o čem bych chtěla, protože bych mohla odhalit nějaké spoilery, křičím do světa "je to skvělé, úžasné, božské". Hodně se mi líbí to, že místo deníkových záznamů smrtek se zde mezi kapitolami nachází jakýsi deník samotného Nimba. Osvětluje nám v něm, co může a nemůže, jak přemýšlí, jak přistupuje k problémům a vzdáleně i možná co cítí. Pokud jako umělá inteligence něco vůbec cítí. Dodává to příběhu návaznost a leccos vysvětluje - doporučuji tedy rozhodně nepřeskakovat.

Navíc jejich svět nemá vlastně je tam moc složitý, stále se dozvídáme o dalších nových moderních technologiích a spojuje se nám to dohromady do jednoho celku. Celou dobu držím palce a snažím se, aby to dopadlo jak si přeju a nakonec? Nabere děj rychlý spád a i když se může čtenář těšit z výhry dobra, zlo vše finálně bere do svých rukou a zasazuje těžkou ránu. A kniha končí tak, že se mi chce řvát vzteky. Docela mi trvalo než jsem závěr pobrala a jsem ještě pořád trochu naštvaná (nebo možná jen rozčarovaná). Kor když nevím, jak dlouho budu muset čekat na další díl.

Vazba knihy je stejná jako u prvního dílu - měkká vazba s překlápěcími bočnicemi a budu se opakovat, ale stejně jako první díl i tento by si zasloužil pevnou vazbu. Jsou to docela obsáhlé knihy a nedovedu si představit, až budu knihu číst poněkolikáté, že to obyčejná lepená vazba zvládne. Ale to je jen detail. Obálka je samozřejmě nádherná a jsem zvědavá, jak bude vypadat ilustrace na třetím dílu.

A debaty o plusech či mínusech vytvořeného světa by byly na staletí. Jako každá doba si s sebou nese klady i zápory. Lidstvo na to musí být připraveno, pokud není, dopadne to katastrofálně.

Anotace

Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm - a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky - nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina - smrtka Lucifer - který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi "starou gardou" a "novým řádem" se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus - jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?

zdroj

Moje hodnocení: I Nimbus je naprosto úžasná knížka a celou sérii doporučuji přečíst. Je to neskutečně čtivé, daný svět je vám povědomý a přitom ho objevujete, však co může být úžasnějšího, než když neexistuje smrt, jak jí známe dnes. Děj se vyvíjí, postupuje neustále dopředu a strhne vás s sebou. A to, že zde Nimbus (překvapivě dle názvu) hraje opravdu důležitou roli, mě velmi těší. Doufám a prosím, aby si autor s dalším dílem "pohnul" nebo se budu muset od knih pustit znovu. Kdo váhá se čtením - přestaňte a pusťte se do toho, litovat nebudete. Ačkoliv fantasy přicházím na chuť až poslední dobou a jinak to moc nečtu, jsem opravdu nadšená. Proto nemám jinou možnost než dát plný počet 5 hvězdiček.

Smrtka - Neal Shusterman

Konečně nastal ten krásný čas a já se mohla v klidu pustit do Smrtky, na kterou jsem se těšila snad rok. A to proto, že konečně vyšel druhý díl a já tak mohla krásně navázat v sérii. Bála jsem se, že to skončí jako s knihou Bez šance, která nepřečtená leží v knihovně a doufá ve vydání pokračování. To se ale zatím nechystá, tak bude muset ještě chvíli počkat.

Název: Smrtka
Název v originále: Scythe

Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7549-734-5

Citra a Rowan jsou dva naprosto rozdílní mladí lidé, mají rozdílné rodiny a i přesto si je vybere Faraday za své učedníky. A čeho? Přeci smrti. Je to ctihodný smrtka, který musí udržovat populaci ve správných mezích. Lidé díky nanotechnologiím neumírají, jsou vymýcené nemoci a ani věk není problém. Pokud se cítíte staří, necháte si přetočit tachometr a je vám zase třicet, vědomí však zůstává. Navíc neexistují pojmy jako vražda či zabití. Může se vám stát, že spadnete z vysoké budovy, budete pár dnů zmrtvení než vás dají dohromady a můžete žít dál. Smrty také nezabíjí, ale kosí - pro dobro lidstva. Citra a Rowan jdou do výcviku s tím, že jeden z nich se stane smrtkou a druhý odejde zpět domů, na výročním setkání smrtek však smrtka Goddard rozpoutá diskuzi, ze které vyjde rozsudek - ten kdo vyhraje musí pokosit druhého. A oni se do boje dají ačkoliv nejsou schopní si vůbec představit, že druhého sprovodí navždy ze světa, je mezi nimi cosi silnějšího. Navíc i mezi smrtkami se objevuje semínko zla právě v podobě Goddarda a jeho stoupenců, kteří si kosení sladce užívají. Dnes bychom je nazvali asi masovými vrahy, v jejich době pro to není označení. Každopádně jsou hanbou cechu smrtek, ale následovníků je víc a víc. Jak zabránit katastrofě přímo v centu cechu, který nepodléhá působnosti umělé inteligence Nimbu, který vše řídí?

V první chvíli jsem měla trochu problém pobrat systém světa, ve kterém se to vše odehrává. Nezapadalo mi to do sebe, ale to bylo jen chvíli. Je to určitě tím, že nejsem na tento žánr zvyklá, je to teprve druhá fantasy dystopie, do které jsem se pustila. Tou první byl Naslouchač a Faja od Petry Stehlíkové. A i přes tento pomalejší začátek jsem se do knihy zakousla a daný svět mě okouzlil. A možná se díky tomu ze mě stane fanoušek fantasy? ☺

Hlavní postavy mi přilnuly všechny, až v průběhu děje se vyrýsovalo pár výjimek, ale to tak bývá, že k záporným postavám obvykle cítíte antipatie. Hlavní linka se sice věnuje Citře a Rowanovi, ale ne v té romantické sféře. Ta je zde víceméně minimální a příběh se skutečně ubírá hlavně směrem k úloze smrtek a jejich svědomí. Největší část pro mě zabíraly úvahy o smrti jako takové a o světě, ve kterém smrtky musely nalézt cestu za smířením a svým vlastním svědomím.

V celku jde tedy několik dějových linek ruku v ruce, prolínají se a ovlivňují. Není to však nic složitého na pochopení, právě naopak. Je to velice čtivé, rozhodně ne zmatečné, spíš uhlazené, jednoduchého stylu a velmi mile zpracované. Textu na stránce tak akorát, čte se skvěle a za každou částí najdete zápisky z deníku těch známých smrtek i učedníků, co se vyskytují v příběhu. Děj se vyvíjí přirozeně, postupně se nám odkrývá, nic násilného ani nepřirozeného. I když v takovém světě vás těžko něco překvapí. Navíc má autor skvělou schopnost vystihnout a vykreslit vše přesně a popsat to naprosto dokonale.

Čeho si na knize vážím hodně je to, že vás donutí přemýšlet, i když nechcete.
Je to tak správně? Oni to za správné považují.
A následky? Neřeší a možná ani žádné nejsou.
Šlo by to tak v dnešním světě? Nemyslím si.
Je to vůbec přirozený vývoj? Pro ně určitě. Neumím si moc představit, žít v takovém světě. Odpadá sice starost o to, že zemřu (stářím myslím, nebo na rakovinu, infarkt či něco jiného), ale kdykoliv může přijít smrtka a já se musím podvolit. Když to neudělám, schytá to celá moje rodina.
Je lepší to dopředu vědět, nebo ne?
A miliony podobných otázek se vám pořád honí hlavou pořád dokola a vyvstávají miliony dalších. A i přesto, že o světě neustále přemýšlíte, nenarušuje to dějovou linii, která jde chvilkami trochu stranou, nebolí vás z toho hlava - je to prostě přirozené.

Lehce mě zklamala fyzická podoba knihy - paperback. Myslím si, že by si zrovna tato kniha zasloužila bytelný hardback (pevnou vazbu), aby jí člověk mohl číst pořád dokola, listovat a nebát se rozlepení či rozlámání vazby. Neříkám, že by byla nekvalitně udělaná, to vůbec ne. Ale pevná vazby je rozhodně lepší a v případě Smrtky by to určitě stálo za to. Uvidíme, třeba se i toho dočkáme.

Anotace

Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.

První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak "smrtky". Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla - což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit "umění" brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.

zdroj

Moje hodnocení: Já jsem ze Smrtky rozhodně nadšená. Nečekala jsem, že mě tento svět pohltí (téměř stejně jako ten z Naslouchače) a jsem ráda, že se mohu ihned pustit do druhého dílu. Velkou roli zde hraje (stejně jako v historických románech) čest, morálka a svědomí. A to se mi moc líbí. Zamyslíte se nad vlastní existencí a svědomím, porovnáváte a kombinujete. Miluji tyhle pocity z knihy. A proto vám jí doporuč
uji všemi 5 hvězdičkami. Určitě neváhejte víc a pusťte se do ní. I když nejsem zastánce ani fanoušek fantasy ani young adult, byla to dobrá volba.

Jak jsem začala číst ... a jak to bylo dál?

Každý z nás má za sebou příběh, jak se dostal ke čtení. Někdo to měl v sobě od dětství, jiný si knihy oblíbil až v dospělosti - jsme rozdílní a já vám dnes přinesu takové okénko do mé minulosti a prásknu na sebe, jak jsem se ke čtení dostala já. Navíc k tomu samozřejmě přidám i pokračování, jak to mám dodnes.

Bylo mi přes čtyři roky, když jsem se začínala učit s dědou a babičkou písmenka. Nejprve poznávat a spojovat, číst je a nakonec i psát. Trvalo mi to, ale než jsem šla do školy, už jsem to uměla. V té době byly mými oblíbenými knížkami leporela s říkankami a krátké pohádky. Jak jsem ale rostla, objevovala jsem kouzlo klasických knih. Voněly mi, byly mi moc příjemné na dotek a milovala jsem svět, který jsem v nich mohla objevit.

Jelikož jsem od mala byla "oplácaná", neměla jsem moc kamarádů a tak jsem neměla s kým trávit čas venku (ano, dříve jsme neseděli u počítače, ale běhali po venku a hráli si na policajty a zloděje a podobně - pozn. autorky). Knihy mi byly příjemnějším společníkem, nehodnotily mě, prostě mi daly všechno to, co bylo uvnitř. Všechno bez rozdílu. Začala jsem objevovat kouzlo knih pro dívky - o koních, o dívkách a jejich dobrodružství, přes psychické problémy - drogy, anorexie, bulimie (Ivonne Březinová), až jsem narazila na Robinsona Crusoe. Byl to výtisk po tatínkovi, hodně hodně starý. Pečovala jsem o něj jako o poklad a četla ho pořád dokola snad stokrát. Některé nezáživné pasáže jsem časem vynechávala a nořila se do čistého příběhu, který mě naplňoval.

Když se mi začala kniha v ruce malinko rozpadat, došlo mi, že bych měla jít dál a pustit se do dalších knih. A najednou přišla éra Harryho Pottera. Všichni to četli, všichni to chtěli a maminka mi díly postupně nosila z knihovny z práce. Hltala jsem je jedním dechem a nemohla se dočkat pokračování. Vytvořila jsem si svou vlastní podobu jejich světa a schovávala se do něj. Hlavní trojice byla parta mých nej kamarádů.

Je to neuvěřitelné, ale poté jsem propadla kouzlu Stephena Kinga a Vlastimila Vondrušky. Dvě neporovnatelné strany mince. Horory jako Pytel kostí, Dračí oči a nebo I mrtví se někdy vracejí mi naháněly husí kůži, ale líbilo se mi to. Pan Vondruška mi zase přinášel touhu po vyšetřování vražd a hlavně prostředí středověku, které mne neskutečně lákalo. Začala jsem prosit maminku, aby mi z knihovny z práce nosila více a více jeho knih. Tehdy jich ale ještě nebylo vydáno tolik ☺

A samozřejmě další období, ve kterém jsem propadla románům Lenky Lanczové. Upřímně - ukažte mi dívku, která by něco od ní nečetla. Zhltala jsem je všechny, co byly vydané. Mimochodem čtu je dodnes, i když je nemám všechny, své tři oblíbené beru do ruky často a ráda. Větší část mám pak jako eknihy.

Prázdniny jsme rok co rok trávili na chalupě a tam jsem dělala jen jedinou věc - vyhřívala se na slunci a četla. Dokonce jsem si utíkala zařídit prázdninovou kartičku do místní knihovny. A vyplatilo se. Ani nespočítám to množství knih, co jsem přelouskala. V té době jsem si nevedla žádné záznamy, spoléhala jsem se na vlastní hlavu. Rodiče i prarodiče mě pořád naháněli, abych mazala taky ven a trochu se hýbala - Šárinka pecivál však nehnula zadkem a četla a četla.

Knihy se mnou putovaly skrz celou základní i střední školu, na vysoké však nastal zlom. Kdo už o mě něco četl dříve ví, že jsem studovala historii a archeologii v Pardubicích. Jenže požadavky na povinnou četbu tam byly dost hardcore. Do té doby jsem neměla ponětí, co to obnáší a jako milovnici knih mi to nepřišlo jako problém. Ano, měla jsem s tím u humanitního oboru počítat, ale bylo to opravdu hodně náročné. Do většiny předmětů +- 10 daných odborných knih za semestr, jednou mi to vyšlo i na 50 knih za 4 měsíce a do toho se samozřejmě učit z přednášek a prezentací. Čtení se mi zprotivilo, protože jsem se k němu musela nutit, nemohla si ho vybrat, byly to nezáživné studie a faktografická či filozofická díla. Z toho výpisky a naučit se. Na beletrii jsem ani nepomyslela. Byla to první chvíle, kdy mi bylo protivné brát knihu do ruky, nevoněly mi a došlo to až do fáze znechucení.

Po odchodu z vysoké jsem byla chvíli nezaměstnaná a pak jsem si našla první práci v Bille jako hlavní pokladní - dělala jsem 16hodinové směny a domů chodila prakticky jenom spát a to vše za pár korun. Když už byla chvíle volna, využila jsem jí k procházce či filmu. Po roce jsem skončila a po nějaké době získala práci, kterou mám doteď. A u ní jsem znovu objevila lásku ke knihám. Od mala moje knihovna praskala ve švech, ale v rámci mezí, protože kapesné nebylo veliké a rodiče korigovali narůstající přírůstky.

Poslední rok jsem se však utrhla ze řetězu a nakupuji dost, ačkoliv zase nemám knihovnu, kterou bych ráda. To se brzy změní, ale i tak se musím opravdu krotit. Za uplynulé dva roky jsem přesáhla 50 přečtených knih za rok, letos to chci dohnat až ke 100. Snad se mi to podaří - je to sice maraton, ale velice příjemný. Žádné nucení, vybírám si to, co mě opravdu baví a zatím mám šťastnou ruku. Věřím, že tentokrát (protože nehrozí další silné znechucení) mi to již vydrží a knihy mě budou provázet zbytkem mého života <3

Plížením vpřed - Rupert Fawcett

Komiksová kniha o kočkách? Tu jsem přeci nemohla přejít jen tak ☺

Název: Plížením vpřed

Název v originále: On the Prowl: The Secret Life of Cats
Autor: Rupert Fawcett
Překlad: Jiří Stárek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 154
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-255-115-5

Kočky zbožňuji a beru si z nich občas i inspiraci. Však to mám nejen v názvu, ale i ve zvyku - především co se týká lenosti a flegmatismu. Zde se jedná o kombinaci kočičího humoru a komiksu. A musím říct, že mix je to tedy skutečně povedený. Už na obálce započíná laškování ve stylu chlupatých kožíšků a rozhodně vás navnadí se podívat dovnitř. Jenže jakmile se to stane, máte sice na chvíli o zábavu postaráno, ale najednou jste na konci. Je to jednohubka na cca půl hodiny, pro pomalejší čtenáře na hodinu.

Je vidět, že autor má rozhodně minimálně jednu kočku doma, protože přesně ví, jak přemýšlejí, jak se chovají a co se jim asi honí hlavou. Zná kočičí stereotypy a má odpozorován jejich význam. A jako ilustrátor zvládl všechno zmíněné přenést na papír úžasným neotřelým a vtipným způsobem. Ať už se jedná o samostatné obrázky či tabulky s vývojem děje. Je trefný, přímočarý a hlavně i přes jednoduchost kreseb je vše tak, jak má být. Výstižné, vtipné a originální. Hodně mi autor udělal radost i tím, že neopomněl zmínit kočičí schopnost "mítvšenaháku".

Když držíte v ruce tuto knihu, nemáte žádná očekávání - možná jen jedno a to pobavení. Neočekáváte složité vzorce nebo hloubku děje. Je to oddechová jednorázová záležitost, ke které se však vždy rádi vrátíte, pokud vám něco zkazí den a vy si chcete k večeru náladu trochu zlepšit. Co mě teď ale hodně vrtá hlavou je to, zda je překlad dobře udělaný. Věty v originálu, co jsem pochytila z občasných webových obrázků autora na FB, jsou velmi jednoduše formulované a tak by i člověk, co angličtinu neovládá moc dobře, neměl mít problém s pochopením. Z toho důvodu přemýšlím o koupi anglického originálu a porovnání s českým překladem.

Většina vyobrazení je vtipná a skutečně pobaví, jsou tam samozřejmě i výjimky potvrzující pravidlo, ale není jich mnoho. Poměr tipuji asi 3:1. Jednoduchý styl kresby autora dodává samozřejmě více vyniknout pointě a tak by to mělo být. Ráda bych si pořídila ještě jeho první knihu Bez vodítka, která se stejným způsobem věnuje psům. Což jasně dokazuje, že si mě autor získal. Mám podobných knih doma již několik, ale myslím si, že tato bude mít přední místo. Každý by měl mít ve své sbírce něco podobného pro chmurné večery.

Víc na tom asi k recenzování není, protože textu pomálu, humoru a vtipu dost. A to vše v malém balení, menším než A5. Vhodná i na cesty a myslím si, že perfektní i ke společnému čtení například s partnerem - my se spolu docela nasmáli.

Anotace

Komiksově pojatá kniha, v níž jsou humorným způsobem vylíčeny všechny dobré a špatné vlastnosti koček. Nastíněno je také, o čem asi tak kočky mezi sebou mluví a na co myslí v různých běžných situacích. Titul byl sestaven z malých komiksů, jež autor pravidelně publikoval na Facebooku a které si získaly více než 100 000 fanoušků. Tato nádherná kniha bude dozajista skvělým dárkem pro všechny milovníky koček - a nejen pro ně!

zdroj

Moje hodnocení: Příjemné nepřekvapení, očekávala jsem minimum a dostala docela dost. Jsem za to ráda, budu se k této knize často vracet a listovat si pro zvednutí nálady. A to nejen pro milovníky koček. Zpracování knihy je opravdu příjemné a milé. Občas si člověk říká, kéž by ta zvířata uměla mluvit (a třeba i číst) - co by nám o tomhle díle asi řekla ☺ Já jsem moc ráda, že jsem narazila v knihách Dobrovský na slevu právě na tuto knihu a už se poohlížím jak po originálu tak i po psí verzi. Děkuji a za mě hodnotím 4 hvězdičkami - každá je zasloužená. Na pátou tomu něco chybělo.

Momentky - Barbara Nesvadbová

Další povídková kniha za mnou, už si na ně pomalu ale jistě začínám zvykat.

Název: Momentky

Autor: Barbara Nesvadbová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 160
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3722-9

U knih, které obsahují povídky, je dost těžké vystihnout, o čem kniha je. Zde je to však naprosto jasné - jedná se o knihu věnovanou lásce - fyzické i duševní. Ať už jde o trápení s láskou, nevěru nebo jednostrannou lásku, či jen sex, každé povídce je vyhrazen trochu jiný prostor. Většina je však z té smutnější strany, působí proto v celku docela depresivně. Ačkoliv obvykle povídkové knihy nečtu úplně najednou a prokládám je jinými, zde mi soustavné čtení nevadilo. Povídky se mi do sebe ani nijak moc nepletly, jen občas byla nešťastně zvolená jména, kdy se ve dvou za sebou jdoucích povídkách objeví jedno stejné jméno. To bylo matoucí.

Emoce jsou v příbězích vykreslené docela pěkně, dá se do postav docela dobře vcítit. V některých se mi podařilo i pro mě najít hlubší smysl, i když jde těžko posoudit, zda je to jen mé subjektivní vnímání, či to tak autorka zamýšlela. Jiné jsou zase odhalené na dřeň, žádné zbytečné okecávání, prostě jen holá fakta jednoho vztahu. A i když by to někomu mohlo přijít nepříjemné až prosté, mě se to líbilo, protože takové prostě některé vztahy jsou.

Povídky mají obecně celkem malý rozsah, to se dá určit i z toho, kolik jich v knize je a jak málo stran celkově kniha má. Vychází to průměrně kolen 2-5 stran na jednu povídku a to je málo. Není možnost rozvoje děje, bližšího poznání či pochopení kontextu. Někdy je to však lepší, vždyť ne vždy je ke všemu dost informací a je nutné si udělat názor i z mála. Za sebe musím říct, že nejvíce mi v mysli utkvěla povídka s názvem Milena.

Fyzická podoba knihy mne docela překvapila, protože se jedná o tvrdou vazbu s velmi zvláštní obálkou. Nemá totiž barevné a olepené hrany. Vidíte a můžete si tedy sáhnout na surovou hmotu, ze které je obálka udělaná. Opravdu zajímavé a originální zpracování, se kterým jsem se zatím nesetkala. Vše je uvnitř navíc doplněno nádhernými kresbami žen různých typů, které vše dokreslují a vždy zabírají jednu stranu na přelomu dvou příběhů. Dodávají všemu ten správný pocit a bez nich by mi kniha přišla nedokončená.

Anotace

Povídky známé české spisovatelky a novinářky. Momentky zachycují chvíle, kdy se náš život láme; jsou to okamžiky hlubokého štěstí i bolestných ztrát nebo fatálních rozhodnutí. "Jsou chvíle, které zůstanou v hlavě jako v albu. Navždy. Nemusíte je mít na fotkách. I přesto jsou nezapomenutelné. Štěstí se skládá z okamžiků. To ostatní je život."

zdroj

Moje hodnocení: Ve výsledku kniha určitě neurazí, ale ani nijak nenadchne. Vyprávění je příjemné, milé, docela odsýpá a jelikož se nejedná o žádnou obsáhlou publikaci, čtení jde opravdu rychle. Jedná se o oddechové čtení bez složitostí a s velkou dávkou jednoduchosti. Líbilo se mi to tak průměrně, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Určitě se ale ke knize nevrátím, ale díky podobným knížkám si pomalu ale jistě hledám cestu k těm povídkovým a v budoucnu se jim určitě nebudu vyhýbat. Hodnotím zde 3 hvězdičkami a plně to vystihuje mé pocity z knihy.

Ta přede mnou - J. P. Delaney

Hrozně jsem se těšila na další originální thriller, který doma čekal na přečtení. Je to u mě výjimkou, ale knihu jsem si vybrala v katalogu Knižního klubu a mám jí tak ve své knihovně. Sice chvíli trvalo, než jsem se propracovala k jejímu přečtení, ale je to tu.

Název: Ta přede mnou

Název v originále: The Girl Before
Autor: J. P. Delaney (pseudonym)
Překlad: Milena Pellarová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 344
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3408-2

Je jedno jaký traumatizující zážitek za sebou máte, stačí málo - nová budoucnost. Tu nabízí jak Emmě tak Jane architektonický poklad v podobě domu, kde po nastěhování nemáte možnost nic měnit. Nesmíte si přinést vlastní nábytek, koberce a prakticky ani moc osobních věcí. Oblečení, kosmetiku a drogerii, boty a pár drobností. Knihy jsou zde na povážnou. Nutné je také dodržovat asi 200 pravidel. Je to zvláštní, ale je to jediný dům svého druhu, kde máte možnost začít nový život spolu se strohostí a jemností minimalismu. Oprostit se od všeho a žít jen se sebou a pro sebe. Podivínský Edward, který dům naplánoval, postavil a vybavil, je architekt každou svou buňkou, o nic míń je však také perfekcionista a detailista. Po smrti manželky a dítěte je z něj i "bezcitný" muž, který nechce klasický vztah, jedná bez emocí a jen ve prospěch stran. Jane žije v domě nyní a s Edwardem jakýsi vztah mají, ona se však snaží dopátrat smrti jeho manželky a dítěte, poté i jiných osob. To ji samo o sobě vystaví skutečnému nebezpečí a ona musí bojovat nejen o život svého potomka, ale i o svůj.

V první chvíli jsem si myslela, že půjde o knihu na styl Cizince od Arna Strobela a Ursuly Poznanski. Už na první stránce mi došlo, že jsem se šeredně spletla. Už jen úprava knihy mi mohla napovědět, že vše je jinak než vypadá. Kniha je docela velká rozměrově a hned od začátku nás čeká hodně prázdného bílého místa. Hodně volných listů, půlstran a velkých nadpisů určujících, z kterého pohledu bude následující část vyprávěna - Emma nebo Jane. I proto mi kniha docela utíkala.

Začíst se hned od začátku nebyl vůbec problém i právě kvůli tomu, že text i strany rychle ubíhají. Někdy však bylo střídaní dvou hlavních hrdinek tak rychlé (po jeden a půl straně například), že jsem se ztrácela. Hlavně pokud jsem musela knihu odložit a později se vracela, musela jsem dávat pozor na detaily, které hrdinku určovaly a nebo se vrátit pár stran zpět. Je to trochu nepříjemná komplikace.

Po dočtení vám zůstanou pocity, které se dají definovat jako neutrální. Závěr není úplně jednoznačný a lze si pod tím představit více variant a i proto to vše tak trochu vyznívá do ztracena. U knih mi jde především o zážitek a emoce, zde se ale nic moc nedělo. Navíc prezentovat knihu jako thriller? Nevím. Mě to přišlo spíš jako zajímavě a originálně udělaný román, však jen proto, že se hlavní hrdinky bojí o život bych to nenazývala thrillerem. Těch vyjmenuji ihned minimálně 10 lepších.

Tím, že text sice rychle ubíhal, ale moc se tam nedělo a nebylo to nijak moc čtivé, měla jsem čas přemýšlet. Už asi v polovině mi došlo, jak to celé bude a? Ono to tak na konci opravdu bylo. Předvídatelný nejen konec ale i děj připraví čtenáře i o poslední zbytky zážitků z příběhu. Potenciál knihy byl obrovský, téma úžasné a i originální zpracování předurčovali, že by mělo jít o dílo skutečně povedené. Bohužel se to nakonec nepodařilo a mě to docela mrzí.

Jediné, kde je kniha opravdu dobrá je jazyk. Je napsána příjemným stylem, bez chyb a přehnaných složitostí. Není to sice nijak moc čtivé, ale o to více příjemné a milé čtení. Je to uhlazené, přehledné a jednoduché, i proto se to asi tak dobře a rychle čte.

Anotace

Temný psychologický thriller, který byl ještě před vydáním prodán do více než 30 zemí po celém světě a jehož autorem je úspěšný spisovatel, vystupujícího pod pseudonymem J. P. Delaney.

Emma se snaží vzpamatovat z traumatického přepadení a se snoubencem hledá místo, kde by mohla začít nový život. Ovšem žádný z bytů, které navštíví, pro ni není cenově dostupný - anebo se v něm necítí bezpečně. Dokud nenavštíví ten dům na Folgate Street. Je to mistrovské architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Ten dům má ovšem také svá pravidla. Tajemný architekt, který ho projektoval pro svou rodinu, má totiž pro nájemníky celou řadu nařízení a restrikcí - nesmí mít např. žádné knihy, ozdobné polštáře či jiné dekorativní předměty, dokonce ani fotografie. Tenhle prostor má totiž své nájemníky změnit - a také to udělá. Jane prožila osobní tragédii a také ona potřebuje nový začátek. Když objeví dům na Folgate Street, okamžitě ji uchvátí - stejně jako jeho sice trochu odměřený, ale přitažlivý tvůrce. Brzy po nastěhování se však Jane dozvídá o záhadném předčasném úmrtí předchozí nájemnice - ženě, která byla Jane podobná jak vzhledem, tak věkem. Čím více se Jane snaží v onom příběhu rozlišit pravdu od lží, tím více je nucena podřídit se stejným pravidlům, dělat stejná rozhodnutí, stýkat se s těmi samými lidmi a zažívat stejný teror jako ta předešlá…

zdroj

Moje hodnocení: Určitě bych tuto knihu nenazývala temným psychologickým thrillerem. Dále od pravdy to být nemůže. Jako originálně zpracované románové vyprávění s prvky tajemna možná. Ano, kniha nese označení "bestseller", ale to neznamená, že by měla být topová a dokonalá. Je to škoda, dle anotace jsem se na ní moc těšila a věřila, že bude dobrá - a zklamala jsem se. Četlo se to dobře, to nemůžu popřít, ale dějově to dost pokulhává v závěsu. Do dalších knih se pouštět nebudu, styl drží pořád stejný a já se raději zakousnu do thrillerů, které za to stojí. Zde je neutrální hodnocení určitě na místě - 3 hvězdičky a to hlavně za zpracování a jazyk.

Čtecí krize

Upřímně mě osobně tohle slovo docela děsí. Jako každý knihomol jsem se s tímto problémem samozřejmě setkala a nejednou. Ale silně mě zatím nezasáhla, proto se bojím slovní spojení "čtecí krize" vyslovit. Je to něco jako s krvavou Mary - kdo 3x vysloví, toho navštíví. Proboha jenom to ne! Musím si dávat pozor, zatím jsem to řečeno jen jednou).

Dala jsem si tento rok za cíl přečíst 100 knih, i když vím, že nejde jenom o počet knih, ale i rozsah, počet stran, zhuštění textu a bla bla bla mraky dalších věcí. Ale člověk, který chce něčeho dosáhnout si musí dát cíl. A jak jinak ho formulovat? Přečíst 100 000 stránek? Stejně to o ničem nevypovídá - můžou to být ilustrované knihy. Nebo počet znaků? 10 000 000 znaků přečíst? Kolik by to tak bylo asi vět, stran a knih? Prostě mi krásné číslo 100 a k tomu knih přišlo jako nejlepší řešení.

Nejde jen o to sama sebe motivovat a pak si třeba dopřát nějakou odměnu, ale hlavně o to, abych věděla, kam směřuji a dodržovala své počítání. Prozatím jsem to spočítala na 2 knihy týdně a to se zvládnout dá. Jsem sice pár knih ve skluzu, důležité je se tím nenechat rozhodit a jet dál podle nálady. Přidala jsem si počítadlo také ještě sem na blog do sekce Menu a můj Profil, kde můžete aktuálně sledovat, na jakém čísle se nacházím - aktualizuji to po každé přečtené knize a ještě chci časem přidat sekci Právě čtu.

Ale to jsem malinko odběhla od čtecí krize, které je tento článek věnován (když nepočítám nadpis - zmíněno 2x sakra). Ono to úzce souvisí, protože když jste motivovaní číst, pak to jde skoro samo a nepřipouštíte si něco jiného. Ale může se stát, že se vám zrovna nechce. Po přečtení Naslouchače se mi toto stává docela často, nic mě úplně nebaví, nemůžu se úplně začíst a nemám z toho ten správný pocit. Nevím, jak se zpátky nastartovat do toho správného tempa, i když si vybírám knihy k přečtení stále stejně a zatím jsem se úplně nesekla v úsudku.

Momentálně jsem ve fázi lehkého nucení se do každé stránky, nic mě úplně nechytá a pochybuji, že na tom má vinu stále Naslouchač a Faja. A obávám se, že zde už nejde jen o krátkodobou věc. Nic mě nechytá a i přesto, že jsem si pořídila do své sbírky pár klasických i nových hororů a thrillerů, nic mě nedonutí se začíst. Jak z toho ven?

Čeká vás jako mě maraton a nutně se potřebujete znovu rozjet, či chytit druhý dech? Mám tu pro vás několik bodů, které by vám mohly pomoci:

1) Dejte si krátkou pauzu - prostě na pár dnů vypněte a nečtěte nic, co není nutné (ani noviny, program TV, titulky,....). Dejte pohov očím i hlavě. Myšleno tím ve volném čase, já vypustit v práci emaily nebo přestat číst přípravy na hodiny, asi bych nemohla fungovat ☺ Vždy, když se do něčeho nutíte, rázem se vám to zprotiví ještě mnohokrát více. A o to přeci nikdo nestojí. Na světě je tolik nádherných knih, které jen čekají až je přečtete.

2) Pusťte si vaši oblíbenou zfilmovanou knihu - pro ty, co něco takového mají, u mě je to Harry Potter. Navnadí vás to číst své oblíbené knihy, i kdyby do nich jen nahlédnout a prolistovat. Film je zase jiný smyslový vjem a je zde větší šance na úspěch. Pokud nemáte, přeskočte na další bod.

3) Vraťte se ke své nejoblíbenější knize - každý z nás má nějakou knihu, ke které se vrací třeba od dětství. Klasickou srdcovou záležitost. Já mám Malého prince, Robinsona Crusoua, knihy Lenky Lanczové od puberty a sem tam nějaké novější knihy. Nebo si ráda prohlížím obrazové průvodce třeba pražskými legendami, českými pověstmi a podobně. Čím kratší je taková kniha, tím rychlejší je návrat do vlastního tempa čtení. Už jen to, že jí budete držet v ruce, cítit papír a barvu, hladit hřbet a probírat se stránkami, vás posune k tomu, brát do ruky další a další.

4) Sledujte sociální sítě a ostatní čtenáře - já mám moc ráda Míšu z RadšiKnihu a Markét ze Svět podle Marillee a jejich Humbook team. Vždy mi zvednou náladu jak na IG, tak i na YT. Doporučí mi nové knihy, shrnou příběh a já jsem pak natěšená jako ony. A také jsem v pár skupinách na FB, kde si lidé mezi sebou doporučují přečtené knihy, diskutují o nich a navnadí vás svými pocity. To pak silně souvisí s dalším bodem.

5) Udělejte si radost a kupte si novou knihu - nemyslím tím zrovna novou, stačí i bazarová nebo antikvariátová, ale novou do své sbírky. Prostě řádně vybírejte, přemílejte a nechte se naladit na správnou vlnu a zvolte si tu pravou (u mě často množné číslo - ty hooodně pravé ☺). Je pak jedno, zda si knihu pořídíte z eshopu knihkupectví, bazaru Databáze knih, Trhu knih, FB bazaru nebo z antikvariátu. Důležité je, že jste si pečlivě zvolili a je dost pravděpodobné, že právě tato kniha vás dostane z nejhoršího.

*6) Poslední hvězdičková možnost je pro mě tak trochu mimo, protože není klasicky o čtení. Jedná se o možnost audioknihy. U mě by to rozhodně nefungovalo, ale někomu to zabrat může. Ať už by se jednalo o srdcovou záležitost nebo nějakou novinku, je to něco jako oblíbená zfilmovaná kniha - prostě zaujmete jiný smysl. Já však audioknihy poslouchám pouze v autě, kde se mi při čtení dělá špatně a tudíž pro mě to není ta správná volba.

Hodně důležité je také omezit veškeré okolní ruchy. Takže vypneme TV, počítač, odložíme telefon nebo tablet a zadíváme se do své knižní sbírky!

To je asi vše, co bych vám doporučila k překonání počínající i rozsáhlejší čtecí krize. Ááááá sakra a je to tu, teď jsem to řekla potřetí. Je to tady....cítím jí jak přichází. To jsem si naběhla.....jdu googlit zrušující zaklínadlo....

Říkali mi Sisi - Soňa Sirotková

Po delší době jsem opět zabrousila do historie a pustila se do románu od Soni Sirotkové o císařovně Sisi. Celkově tento román je prezentován jako vyprávění minulého života. Uvidíme, zda to bude stát za to.

Název: Říkali mi Sisi - vyprávění minulého života

Autor: Soňa Sirotková
Rok vydání: 2008
Počet stran: 231
Nakladatelství: Petrklíč
ISBN: 978-80-7229-197-7

Knih zaměřených na život císařovny Sisi je mnoho, románů snad úplně stejně. Zde se ale spojuje oboje dohromady. Život císařovny Elizabeth zná snad každý a kdo ne, nic mu tato kniha neřekne. Proto zde nebude klasické shnutí děje, protože se to rovná jejímu životopisu. Je pravdou, že mnoho faktů je zde překroucených, vynechaných nebo naopak jsou zde nové a vymyšlené. Autorka román prezentuje jako vyprávění minulého života, ke kterému se lze dostat s pomocí hypnózy. Já na tyhle věci úplně nevěřím, ale s podobným pojetím jsem se ještě nesetkala, o to více jsem byla zvědavá.

Začetla jsem se celkem rychle, po krátkém úvodu o hypnoterapickém sezení se rychle dostáváme do prostředí malé holčičky Sisi na Possenhofenu, kde se začne rozvíjet příběh budoucí císařovny. Spoustu informací, které se odehrávají poté - výběr nevěsty, korunovace, zamilovanost Sisi a Franze Josefa, nesnášenlivost s tchýní Sofií a tak dále. Zde jsou podány čtivě, věrohodně, ale já z faktografických studií vím, že ne vše tam je popsáno tak, jak se to stalo. Děj je přiohnutý k románovému vyprávění, s tím se ale muselo počítat.

Románové zpracování je rozhodně povedenější, než jiná, se kterými jsem se již setkala. Musím ale říct, že mi k srdci nijak nepřirostl. Jsem ráda, že jsem si ho přečetla, docela mě to bavilo, ale to je vše. Žádné velké nadšení se nekonalo. Co mě ale zasáhlo tak jako v dobrém i špatném, byl závěr. Zpracování cisařovniny smrti a její vnímání novým vtělením dnes. Jak osoba, která má být novým vtělením Sisiiny duše, pociťuje tu samou událost a důvody, proč a jak se co stalo. Z konce jsem byla lehce učarovaná a přišlo mi to jako ideální zakončení Alžbětina "života".

S čím jsem měla trochu problém bylo rozlišení, do jaké míry myslí autorka danou věc vážně a kde už začíná to románové prostředí. Ono celkově u románů založených na historickém jádru se to těžko rozlišuje. Zde je hranice opravdu a skutečně tenká a mě jako člověka, co je s faktografickou problematikou seznámen v docela širokém spektru, to dělalo místy problémy. Musela jsem se neustále zamýšlet a počítat, zda se to stát mohlo a nebo ne.

Textově je kniha příjemně čtivá, co vás ale dostane prakticky od první strany jsou pravopisné chyby. Jsou všudypřítomné a nepřehlédnutelné. Chybějící interpunkcí začínaje, přes chybějící písmena a znaky, gramatické chyby, neshodné rody až konče nesmyslným slovosledem, který nedává smysl. Měla jsem v ruce hodně knihy, kde byla velká chybovost, na tuhle se ale těžko drápaly. Zde je minimálně jedna chyba na stránku a zrovna mě tohle neskutečně rozčiluje. Nikdo není dokonalý, ani já a občas mi nějaká chyba ujede, stejně tak to mohlo ujet autorce. Avšak kniha, na které se podílí tolik lidí? Co dělal člověk, který měl na starosti korekturu? To by se opravdu stávat nemělo a i z tohoto důvodu knihu už znovu do ruky nevezmu. Autorka v březnu 2009 slibovala dotisk knihy, který měl být bez chyb, k němu však ale již nedošlo.

Rozdělení kapitol je zde docela klíčové. Na začátku každé z nich je časové rozpětí a místní údaje, kde se bude daná část jejího života odehrávat. Já si tyto kapitoly zakládala a když jsem si v průběhu čtení nebyla jistá, v jaké části Sisiina života se nacházíme, otočila jsem si, ujasnila si a moc mi to při čtení pomáhalo. Navíc je celá kniha doplněná černobílými obrázky Sisi, ať již kresby, malířské obrazy či fotografie. Jen je škoda, že tisk je na hrubém papíru a ne v úplně skvělé kvalitě, která pak těmto obrázkům nedává vyniknout. Na křídovém lesklém papíru s více propracovanými barvami i v černobílé škále by to vypadalo mnohem lépe.

Anotace

Sisi, fascinující císařovna rakouská, královna česká a uherská. Co o ní ve skutečnosti víme? Vždyť už za života se stala legendou opředenou mýty.Prožila zdánlivě šťastné dětství, zamiloval se do ní pohledný a mocný císař Franz Josef I. a ona se stala jednou z nejkrásnějších panovnic své doby. Proslavila ji její krása a podivínský způsob života, který se neslučoval s významným postavením císařovny.

Životopisný román o oblíbené císařovně rakouské, královně české a uherské, Alžbětě, manželce císaře Františka Josefa I.

Autorka se z jednotlivých střípků snažila posbírat nevšední příběh krásné panovnice, jakou Alžběta alias Sisi nesporně byla. Mnohokrát vyprávěné příběhy o zlé tchýni, o oblibě Sisi ve společnosti, i o jejím jezdeckém umění se snaží nahlížet nově a neotřele.

zdroj

Většina románů, které ji vykreslují jako mučednici bez viny je zcela ve stylu sladkobolných příběhů. Pravda ale zůstává ukryta pod cukrovou polevou. V této knize však Sisi odkrývá své nitro a mnohé vysvětluje. Vztah k manželovi, nepřátelům i nejbližším přítelkyním. Především však k dětem, na nichž se dopustila křivdy nejtěžší a nese podíl viny na jejich tragickém konci. Při psaní tohoto příběhu se autorka pokusila objevit skutečnou Sisi, zbavenou mýtů. Ženu z masa a krve. Přes deset let studovala historické dokumenty, životopisy a cestovala na místa, kde Sisi pobývala. Vídeň, Mnichov, Maďarsko, Korfu... Zároveň čerpá z osobní výpovědi ženy, která se v rámci léčebné terapie " podívala zpět" a v jednom z minulých životů se poznala jako "...Elisabeth, které říkali Sisi..."

Moje hodnocení: Nechápu, jak je to možné, ale ve finále se mi kniha docela líbila. Historický přínos nulový, zážitek z beletristického čtení docela pěkný. Chyby v knize (ano neustále to opakuji, protože takové množství jsem neviděla ani v diktátu některých našich dětí) jsou velkým problémem, který kazí celkový dojem z knihy. Za to úplně autorka nemůže, ale měla přeci jen celou knihu projít po dokončení ještě jednou sama, než šla kniha do tisku, mnoho chyb by na první pohled viděla. I přes to se mi kniha líbila, do ruky jí znovu nevezmu, ale hodnotím jí 4 hvězdič
kami. Pokud by opravdu vyšel dotisk bez chyb, uvažovala bych o koupi do své sbírky. Takhle s čistým svědomím vrátím do knihovny. Čtivá a příjemná kniha.