Mrazivé ticho - Wulf Dorn

Náhodou jsem v knihovně narazila na další díly z Lesní psychiatrické léčebny a neodolala jsem. První díl - Spouštěč (recenze ZDE) se mi moc líbil a tak jsem se pustila ihned do Mrazivého ticha. A pocity z knihy nejsou takové, jaké jsem čekala.

Název: Mrazivé ticho

Název v originále: Kalte Stille
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Rudolf Řežábek
Rok vydání: 2013
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3717-6

Jan je hlavním hrdinou knihy a vrací se zpět do svého rodného městečka. Má za sebou od dětství samá traumata, při jedné mrazivé noci se mu téměř před očima ztratí mladší bratr Sven a zůstane mu po něm je magnetofonová nahrávka, hned poté se jeho otec na zledovatělé silnici vybourá a zemře. Zůstává sám, jen se svou vinou, že toto všechno způsobil on sám. Stává se z něj psychiatr, ale jeho minulost ho dohání i v dospělosti a zničí mu manželství. Po svém návratu není schopen se nastěhovat do jeho domu, útočiště mu nabídne soused, který je také poznamenán tragédií. Jeho dcera kdysi před Janovýma očima zemřela také. Vrací se do rodného města proto, že vedoucí místní psychiatrické léčebny a nabídne mu místo lékaře. Od té chvíle se však stává jedna sebevražda za druhou a věci, které spolu nejdříve vůbec nesouvisely, začínají dávat smysl a rozpohybují něco, co se již nedá zastavit.

Pustila jsem s nadšení do čtení této knihy a docela rychle jsem se začetla. Ale asi ve třetině knihy jsem si najednou uvědomila, že mě to vůbec nebaví. Ve chvíli, kdy se začal příběh plně rozvíjet a začaly umírat lidé kolem, došlo mi, že mě to spíš nudí. Neměla jsem chuť pokračovat, knihu jsem odkládala a četla opravdu jen na cestě do práce a z práce, doma mě to nelákalo. Tím pádem jsem o ději hodně přemýšlela a přišlo mi to dost přitažené za vlasy. Ano stává se, že při ztrátě někoho blízkého člověk nemá chuť dál žít a spáchá sebevraždu také. Ale na těch asi 100 stranách bylo 3 sebevraždy, 1 pokus a 1 napadení? To je fakt moc a chování některých hrdinů v knize bylo tak nepochopitelné, až to bilo do očí.

Chápu, že autor musí vše přizpůsobil směru, kam chce, aby se ubíral jeho děj, na druhou stranu by ale měl respektovat ty hlavní zásady. Ale pokud člověk pomine toto, bude to brát s nadhledem, může ho to bavit. Já však v poslední době přečetla docela dost thrillerů i detektivek, že mi mozek nedovolil se od toho odpoutat. Přibližně na začátku poslední třetiny jsem navíc začala tušit, co za tím je a také kdo. Měla jsem dvě teorie, z toho jedna z nich se ukázala na konci správná. Nějaké drobné detaily mě sice překvapily, ale velké odhalení se na konci nekonalo. Úplný závěr mě také neuspokojil.

Je to škoda, protože potenciál příběhu byl obrovský, po nadnesených a přehnaně citlivých postavách by trocha víc napětí, méně nápověd a zkrácení finále, které by místo toho mohlo být trochu lépe podané a více neočekávané. Navíc mě celým textem provázely chyby, u Knižního klubu to není moc obvyklé, sice by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ale i tak mě to rozhodilo. Shoda podmětu s přísudkem, rozdělení slov a nedodržení rodů (on řekla) jsou věci, které by se do knih dostat neměly, vždyť dneska i Word dokáže takovéhle chyby opravit.

Zpracování knihy je povedené, pevná vazba s příjemnou obálkou, pevný papír a množství textu na stránce tak akorát, aby se četlo příjemně a člověk se v textu neztrácel. Až asi po dvou dnech jsem si uvědomila, že je obálka stejná, jako u knih Ursuly Poznanski - Pět, Slepí ptáci a Hlasy. Papírová jednobarevná obálka přelepená samolepkou s potiskem, upřímně zde je vše lépe zpracované, protože kniha se nikde neloupe, nepřečnívá a neodlupuje a navíc základní obálka není bílá, ale modrá.

Anotace

Magnetofonová nahrávka končící náhlým, nesnesitelným tichem. To je všechno, co Janovi po mladším bratrovi zůstalo. Před třiadvaceti lety Sven beze stopy zmizel. Tu noc havaroval za záhadných okolností i otec obou chlapců. Ani jeden z případů se nikdy nepodařilo objasnit. Když se Jan vrací na místo svého dětství, minulost ho opět začne dohánět. Mysteriózní sebevražda mladé ženy ho přivede k odhalení hrůzného tajemství.

zdroj

Moje hodnocení: Z knihy jsem byla docela zklamaná, tento žánr čtu hlavně kvůli napětí a konečnému překvapení, výbuchu emocí a hlavně rozpletení hlavní zápletky. O to jsem zde byla ochuzená, protože jsem to docela dost dopředu tušila. Celkové pojetí a prostředí knihy popsané skvěle, příběh čtivý, ale přitažený za vlasy, nereálný a místy malinko infantilní. Konečné dojmy z knihy jsou neutrální, trochu nemastné neslané a oproti prvnímu dílu zklamání. Přečtení úplně nelituji, ale znovu tedy ne. Teď se trochu bojím jít do třetího dílů s názvem Temné šílenství a doufám, že bude mnohem lepší. Dávám 3 hvězdičky a to hlavně za průměrnou čtivost příběhu a jednoduchost jazyka.