Hlásím se se špatnou diagnózou

Po nějaké chvilce se vám zase hlásím, ale nemám dobré zprávy. Po včerejší kontrole jsem dost smutná a možná i trochu v depresích, protože mi bylo zjistěno, že mám Chlamydophila pneumoniae neboli plicní chlamydie. Prý se to poslední dobou dost rozmáhá mezi lidmi a je to celkem nebezpečné. Nejen, že to způsobuje zápal plic s těžším průběhem, ale je to celkem infekční, navíc se to delší dobu nemusí projevit, ale je to pěkná mrcha. Pokud by se mi to dostalo nějak do očí, může způsobit až trvalou slepotu.
Hned jsem si o tom našla spoustu věcí, strýček Google toho prozradil docela dost (rada pro ostatní - NEDĚLEJTE TO, akorát jsem se vyděsila) a tak jsem hned ulehla. Prášky na to zatím nemám, čeká se na výsledky krve, jak zabraly ty předchozí dvoje antibiotika a pak se uvidí, co dál, každopádně léčba je fakt zdlouhavá. A právě ty odběry krve byly to nejhorší, co mě včera potkalo, protože od malička trpím syndormem "schovaných žil" jak jsem to sama nazvala, prostě nemám od dětství viditelné žíly, jsou hluboko a tak mi berou krev buď ze hřbetu ruky nebo z vnitřní strany zápěstí (tam, kde se podřezávají sebevrazi) a tam je to nejhorší - je to tam měkké, bolestivé a vždy mám modřiny jako feťák. A jelikož ty dvě nejviditelnější žíly mi rozpíchala sestra od obvodní lékařky na sedimentaci, v laboratoři na následných velkých odběrech (brali mi více jak 5 plných velkých ampulí) neměli kam bodnout. Nebo spíš takhle - oni bodly na třech místech a nikde nic neteklo, i když jsem vypila skoro litr a půl vody. Vystřídali se na mě dva laboranti a až poslední slečna s přezdívkou Vali mi vzala ruku a na první pokus napíchla žílu, která byla hodně hluboko, ale zato zvládla naplnit všechny ampule najednou. Na jedničku naprosto a i celkem bezbolestně, čímž jsem jí moc vděčná. Akorát že dnes jsem jak jehelníček a skoro nemůžu hýbat rukama.
Do práce jsem poté volala s obavami, ale jak kolegyně, tak i paní ředitelka mě moc podpořily, povzbudily a rozkazem jsem dostala odpočinek, dostatek spánku, žádné nervy a hlavně klid. Jsem jim všem neskutečně vděčná, stejně tak rodině, která je z toho určitě také trochu špatná, ale i tak mě podporují, volají mi, rozptylují mi myšlenky a povzbuzují.
Jediné, čeho se teď děsím, je léčba. Protože pokud rentgen plic a rozbor krve ukážou, že je to to nejhorší stadium, pomažu si poležet do nemocnice, což se mi teda fakt vůbec nechce :-(
Držte mi prosím palce, ať ta mrcha co nejdřív z mých plic vysmahne a mám klid.

Ale dobrá zpráva je, že jsem začala opět číst, jsem schopná i něco napsat, takže chci dnes sepsat už konečně recenzi na Druhou stříbrnou knihu snů a teď dočítám Nestydaté plavky, tak se těšte. Navíc už připravuji opět další nákupy z Aliexpressu, už mi pomalu objednávky začínají chodit.

Mějte se krásně a užijte si nádherně dnešní den,
Vaše stále nemocná Lazy Šárka :-)